A jak jsme se měli? NO ÚŽASNĚ :-)

     Náš pan farář uspořádal pro všechny děti z farnosti farní tábor v Měříně u otce Josefa Havelky na faře.

     V sobotu po půl druhé jsme už nedočkavě čekali před kostelem v Moravské Nové Vsi na příjezd autobusu. Když přijel autobus a všechna naše zavazadla byla naložena, vydali jsme se směr Měřín.

     Už zabydlení jsme se sešli v jídelně a pan farář nás rozdělil do pěti družstev. Každé družstvo mělo název podle barvy triček, které jsme dostali (červení, zelení, modří, žlutí a oranžoví). V jednom družstvu bylo devět až deset dětí, jeden až dva hlavní vedoucí a jeden pomocný vedoucí. Následovalo seznamování v družstvech a potom nás čekala večeře anebo taky dojezení svačinek, které nám nabalily maminky. Po večeři jsme hráli seznamovací hry, abychom se všichni poznali. Večer po filmu celí unavení jsme ulehli do spacáků a spali až do rána.

     V neděli jsme šli samozřejmě na mši svatou do kostela. Mše byla v 10:30 hodin, sloužil ji pan farář Havelka. Při bohoslužbě jsme si i zazpívali při kytaře písničky ze sboru, které jsme naučili i naše kamarády z Hrušek a Týnce. K obědu jsme měli řízek s bramborami a okurkovým salátem, který nám na táboře uvařily naše úžasné kuchařky (a nejenom řízek, i další dobroty). S plnými žaludky jsme přivítali asi hodinový odpolední klid. V ,,siestě“ jsme si mohli půjčit různé deskové nebo karetní hry. Pak jsme se všichni přesunuli na místní fotbalové hřiště, kde jsme hráli vybíjenou a fotbal. Na hřišti si i družstva zasoutěžila mezi sebou a mohla tak získat body v podobě bonbónů skitles, které se sypaly do karafy a na konci tábora se to mělo vyhodnotit. Když jsme se vrátili zpátky na faru, už na nás čekala večeře v podobě zapečených brambor a ještě uvítací táborák.

     V pondělí si pro nás naši vedoucí připravili malou scénku o stavbě Noemovi archy, kde Bůh (Lukáš Mráz) dal úkol Noemu (Vašek Haičman) postavit archu a naložit zvířata, protože bude pršet a bude potopa. A ono vážně pršelo, protože pan farář na zvířátka (naše vedoucí) vylil kýbl vody (a oni mu to pak s radostí oplatili). K pondělnímu obědu jsme měli čočku a odpoledne nás čekal výlet, který naši vedoucí nazvali: Hledání Noemovy archy. Naším úkolem bylo opravdu najít Noemovu archu, protože ona existuje, a to ve vesnici Černá, kam jsme měli dorazit pomocí mapy, plněním úkolů a nalezením klíče k arše. Pokud jsme to splnili, tak jsme mohli do archy vstoupit. Byla to malá kaple ve tvaru lodi. V arše jsme měli krásnou mši svatou a pak nás čekala zpáteční cesta do Měřína, vzdáleného asi 4 km. A jen tak mimochodem, tam i zpět jsme šli pěšky. Vrátili jsme se až navečer, snědli jsme těstovinový salát, poděkovali jsme Pánu Bohu za prožitý den a utahaní a unavení jsme usnuli.

     V úterý nás čekal další výlet, ale tentokrát to byla návštěva Šiklova mlýna. Byli jsme na dvou kovbojských představeních a na jedné koňské show. Měli jsme možnost jít na rodeo, ale taky jsme mohli rýžovat zlato, střílet z luku nebo si nechat namalovat něco na obličej. Plní zážitků a dojmů jsme se vrátili na faru, kde nás čekaly kuchařky s plným kastrolem rizota. Večer jsme měli stezku odvahy. Všechny méně i více odvážné táborníky čekala cesta plná nástrah a strašidel – nechyběl ani vodník a čarodějnice!

     Ve středu jsme nikam necestovali. Dopoledne jsme plnili úkoly na stanovištích (zdravověda, bludiště, rukodělky, hry…) K obědu byla vynikající svíčková. V parném středečním odpoledni jsme opět navštívili měřínské hřiště, kde jsme vybili většinu naší energie. Večer jsme měli společnou mši s farníky z Měřína.

     Ve čtvrtek ráno jsme jeli na výlet do Jihlavy. Prozkoumali jsme Jihlavské podzemí, ve kterém jsme mohli vidět i duchy. A taky jsme navštívili Jihlavské zoo, kde jsme viděli mnoho různých zvířat, krmení medvědů, přehlídku dravců a sov a taky čerstvě narozené tuleňátko. Po desáté večer jsme měli krásnou mši při svíčkách.

     V pátek jsme měli trochu odpočinkové dopoledne, ve kterém byla většina dětí pokreslena od svých pomocných vedoucích. Mohli jsme si od vedoucích nechat nakreslit něco na obličej, ruku nebo nohu. Ale pak jsme se museli umýt kvůli dalšímu programu. Na řadě byla totiž vodní bitva, při které byli všichni mokří až na kost a to i vedoucí!!! Bylo to super!!! V pátek jsme byli i na mši svaté, kterou sloužil náš pan farář. Večer jsme měli táborák na rozloučenou, u kterého jsme si zazpívali při kytaře a opekli špekáčky.

     V sobotu už družstva nesoutěžila, protože se balilo, uklízelo a hlavně se vyhodnocovali vítězové. Vítězi celého tábora se stala všechna družstva, protože všechny karafy vážili 1803g. Pro vítěze, tedy pro všechny, naše kuchařky upekly dort ve tvaru Noemovy archy (a byla i s Noem). Domů jsme se vrátili autobusem asi kolem půl páté.

     Na farním táboře jsme samozřejmě nemohli zapomenout na modlitby. Modlili jsme se ráno, před i po jídle a večer. Modlitby byly pokaždé jiné, asi největší úspěch měla nejrychlejší modlitba: Pane Bože, máme hlad, čtyři tři dva jedna start. Kromě toho měly úspěch i hlášky některých našich vedoucích. Pan farář s oblibou říkal: „bomba špica kulomet“ a Jirka Petráš nám velmi rád říkal: „Ty si ale tulipán“ a na otázku: „Kde je pan farář?“ nám odpovídal: „Bral si batůžek a říkal něco o Africe“. Anebo jsme se ho ptali: „Kdy máme sraz?“ a odpověď: „Ťaško z hlavy řéct“.